Czechman je pro mnohé stále největším a nejprestižnějším závodem u nás. I proto jsem z tohoto podniku měl patřičný respekt a byl jsem zvědav, jak obstojím v porovnání s naší absolutní špičkou na poli středního triatlonu. Nebyla to sice pro mě úplná premiéra na půlce, ale jednoznačně to byl pro mě první půlželezňák, na který jsem se snažil pořádně připravit. Jak to celé dopadlo se dozvíte v článku. Jak jsem zmínil v minulém článku, tak přípravy na závod proběhly podle plánu a ani v posledních dnech jsem nic důležitého nepodcenil. Měl to pro mě být tedy vrchol mého dosavadního triatlonového snažení. Podle všeho jsem byl v absolutně nejlepší formě od té doby, co jsem s tímto krásným sportem začal. V den závodu mi navíc přálo počasí, neboť teplo já rád! ;) (Kdo by taky chtěl závodit v dešti?!) Terka sice nezávodila, ale pomáhala jako dobrovolnice a i mně hodně pomohla. Navíc jsem tu měl velkou část rodiny a všude okolo trati bylo plno kamarádů a známých. Musím říci, že jsem se na start těšil jako snad nikdy... Plavání Na startu, který je tradičně z vody, jsem se snažil dostat na místo, kde bych se nemlátil s úplnou plaveckou elitou. Závod to byl dlouhý a není potřeba si všechny sirky odpálit hned na začátku. I tak jsem ale měl celkem dobrou pozici na startu a kupodivu jsem se ani s nikým nijak nemlátil. Začátek tedy proběhl v poklidu. Z krátkých triatlonů jsem zvyklý, že prvních 100-200m plavu o něco rychleji a snažím se najít nějaké vhodné nohy! ;) To se mi povedlo velmi snadno a až na první bójku jsem plaval pěkně v zákrytu. Poté jsem si "přeskočil" na jiného borce, který se mi zdál, že plave trochu rychleji a vezl se za ním. Takto jsem pokračoval prakticky až do cíle a přišlo mi, že pořád někoho předplavávám. Z vody vylézám na 37. místě v čase 28:34 (záznam aktivity). S plaváním jsem velmi spokojen a nabuzen na cyklistiku! První depo Přechodovou část jsem bral na pohodu. V krátkém triatlonu vám to může vyhrát závod. V delších závodech si to zbytečnými chybami můžete leda tak vše prohrát. I tak jsem patřil spíš k těm rychlejším a v depu jsem strávil jen 1:51. Cyklistika Velkou část půlroční přípravy jsem kladl důraz na eliminování mé největší slabiny v nehákových závodech - cyklistiky. Od začátku roku se mi povedlo najet skoro 5tis. km a v posledních týdnech jsem zařadil i dost intenzity. Úplně to ale nestačilo. Prvních 20km jsem jel přesně podle plánu a i jsem dost předjížděl. Musel jsem se i trochu brzdit a věděl jsme proč! Někde ve čtvrtině cyklistické části mě dojela silná skupina s Martinem Studentem a dalšími borci. Do té chvíle jsme se pohyboval na nějakém 25. místě a vše nasvědčovalo tomu, že můj cíl být do první dvacítky, je reálný. Stačilo se "jen" s touto skupinkou udržet. Dařilo se mi to asi do nějakého 50.km, kdy jsem usoudil, že bude lepší si zvolnit a nezavařit se před závěrečným během. Jak to tak ale bývá, psychika je mocná čarodějka! Jak jsem je pustil, hned jsem trošku ztratil chuť bojovat a zpomalil jsem víc, než by bylo dobré. Během 10km jsem se propadl až na nějaké 40.místo a proséval jsem se postupně dál a dál. Okolo 70.km jsem navíc začal cítit náběh křečí, takže jsem z tempa musel ubrat ještě více. Když řeknu, že jsem první hodinu jel na zhruba 250W, tak ta druhá se spíše blížila k průměrným 200W. Na posledních 10km jsem musel přejít na úplné vyjíždění a spíše jsem jen točil vysokou kadenci a ládoval se všemožnými preparáty proti křečím. Ujela mi tak i moje poslední příjemná skupinka, díky které jsem přežil těch závěrečných 30 kilometrů. Do depa jsem přijel okolo 55. pozice značně rozladěn a zklamán. Moc jsem navíc nedoufal, že to nějak rozumně poběží. Cyklistickou část jsem nakonec zdolal za 2:30:03 v 72. čase (záznam aktivity). Druhé depo Jestli jsem si v první přechodové části dával pozor na chyby a na křeče, tak v druhém depu to bylo zcela šnečí představení! ;) V klídku jsem si doklusal k lavičce, nazul fusky a botky, čapnul gel a láhev ledové vody (do depa jsem dával zmraženou láhev) a poklusem se vydal vstříct poslední části. Běh Už mě moje tělo v životě nejednou překvapilo, ale co předvedlo nyní, to jsem opravdu nečekal! Nohy běžely jako kdybych dneska nic nešel. Snažil jsem se hodně brzdit, ale i tak jsem první kilometr zdolal za 3:39. Šoupl jsme tam gel a nějaký mrchy proti křečím, zapil to vodou a nechápajíc jsem běžel dál. Takto to šlo i nadále. Lehce jsem sice zpomaloval, ale i tak jsem prvních 5 kilometrů zvládl za 19 minut. V polovině běhu jsem už atakoval 30. pozici a na desítce jsem byl za necelých 39 minut. Ještě do 15. km se mi běželo skvěle a předběhl jsem i dalších 5 závodníků. Jak to tak ale bývá, posledních 5km je vždy nejtěžších. Snažil jsme se moc nepolevit, ale i tak mi tempo spadlo na nějakých 4:05/km. V posledních 2 kilometrech se začly opět ozývat křeče, ale to už jsem věděl, že mě nezastaví. Na posledních metrech jsem ještě zdolal skvěle běžícího Lukáše Polana a doběhl jsem si pro 21. místo v celkovém pořadí a 4. místo v kategorii. Běh jsem zvládl za 1:23:04 (záznam aktivity) v 5. nejrychlejším běžeckém čase dne! Byl z toho nakonec pěkný čas 4:25:37 a téměr o 30 minut vylepšený osobák.
Výsledky Se závodem jsem nakonec spokojen. Své slabiny znám a budu na nich pracovat, abych na další půlce byl zase o něco silnější! Chtěl bych poděkovat své rodině, která mi hodně pomohla nejen v samotném závodě. A pak vám všem podél trati, byl to pro mě skvělý zážitek a díky vám jsem tam nechal vše. A v neposlední řadě díky všem závodníkům, bez vás by to bylo dost trapné, tam kroužit sám a trápit se jak blázen ;)... Díky F. Fotky od Gabči Hejtíkové :-*
0 Comments
Leave a Reply. |
AuthorČastěji píše Fanda, Terka kontroluje chyby ;)... Archives
March 2020
Categories |