BRAMBORY Z ŽAMBERKA

O víkendu se konalo tradičně v Žamberku MČR v duatlonu. Pro mě to byl nejdůležitější závod roku, a tak jsme s Terkou na závod vyrazili už o den dopředu. Očekávání byla velká a příprava podle všeho dobrá. Teď už jenom aby vše do sebe pěkně zapadlo…

Při pohledu na startovní listinu, jsem si dával velmi vysoké cíle! Nebyl zde žádný jednoznačný favorit. Na prvenství mohlo pomýšlet klidně deset závodníků. Šel jsem tedy do závodu s tím, že chci urvat bednu. Terka měla skromnější cíle, kdy chtěla hlavně vylepšit své umístění z loňského ročníku (14. místo).

Běh se odehrával v zámeckém parku na zvlněných tratích s pár technickými pasážemi. Kolo se jelo stejně jako v předešlých ročnících jen s tím rozdílem, že cca 200m nájezd byl veden trošku stranou po lepším asfaltu.

Oproti loňsku byl však náběh od depa do cíle trošku kratší, toto zkrácení kompenzoval vložený úsek po asfaltu s obrátkou o 180°. První běh byl tedy stejně dlouhý jako loni a měřil 4,5 km. Cyklistická část měřila 17 km, kde na všechny čekal 1 km dlouhý kopec s 5 % stoupáním. Druhý běh pak byl oproti loňsku lehce kratší a měřil 3,2 km. Měl to tedy být opět slušný fofr! ;)

V prvním běhu jsem často tahal tempo a společně s Kubou Josefem jsme se snažili co nejvíce roztrhat startovní pole. Zpětně si však myslím, že v této fázi závodu jsme s Kubou udělali chybu. Měli jsme se pokusit všem utéct a jít na kolo společně. Nejspíš by se nás chytil akorát Michal Málek, zbytek kluků vypadalo, že toho má plné zuby. V tu chvíli mi ale přišlo lepší doběhnout do prvního depa ve zhruba pětičlenné skupince s možností větší spolupráce. No nic, po bitvě je každý generál…

Terka se podle svých slov v prvním běhu trošku šetřila a do depa dorazila jako 7. žena. Rychlým depem se však dotáhla na dvě závodnice před sebou a na kole tak jela ve třech.

Po rychlém prvním depu jsem na kolo naskakoval jako první. Trošku mě však zdržel špatně zapnutý pásek na helmě, který jsem si musel chvíli upravovat. Nic to však neznamenalo a po chvilce jsem jel v první skupince společně s Kubou, Michalem, Petrem Minaříkem, Vlastou Šroubkem a Lukášem Kristejnem. Zbytek startovního pole už celkem výrazně ztrácel.

Terka jela na kole neskutečně, oběma závodnicím ujela v kopci a vydala se stíhat v tu chvíli třetí Simonu Šimůnkovou. Nakonec do druhého depa dojela na dohled třetímu místu. K posunu ze 7. na 4. pozici jí pomohl druhý nejlepší cyklistický čas!

V naší skupince jsme se celkem střídali a ze začátku se jelo i slušné tempo. Pak jsme ale trochu zpomalili a bylo vidět, že se nikomu moc nechce jet. V polovině trati jsme ztratili Vlastu, kterému spadl řetěz, ale pořád jsem jel se čtyřmi výbornými běžci!

Těžko říct, kde se stala chyba, na kole jsem se totiž cítil skvěle. Možná jsem tahal trochu víc, než jsem měl, možná jsem měl zkusit pořádně nastoupit a ještě klukům trochu zavařit. Každopádně jsme do 2. depa dojeli společně. Navíc mi cyklistika vzala paradoxně asi nejvíce sil ze všech. Ke všemu jsem na první tři borce ztratil hned v depu, když všichni tři jeli na kole s klipsnami. Do závěrečného běhu jsem tedy vyrážel na 5. místě těsně za Kubou, který také musel přezouvat.

Terka sice Simonu nedokázala doběhnout, solidním během ale nakonec udržela krásné 4. místo celkově, navíc cílem proběhla jako vicemistryně ČR do 23 let. Neuvěřitelný výkon to je také proto, že oproti loňsku zajela o 7 minut rychleji! Klobouček! J

Já už jsem v druhém běhu bojoval pouze sám se sebou. Kuba mi utekl a snažil se ještě doběhnout tuhnoucího Petra, to se mu nakonec o pouhou jednu vteřinu nepovedlo. Já jsem o 40s později, prošitý až na záda, dorazil do cíle jako pátý. Na radosti mi nepřidalo ani zjištění, že z toho je „brambora“ v kategorii.

Co mi však radost udělalo, byl skvělý výkon Terky a nakonec i vyhlašování TOP5 celkově v mužích. Na bednu jsem se sice nedostal, ale velmi jsem se k ní přiblížil ;)!

Výsledky: http://www.czechtriseries.cz/results/track/2399?returnUrl=%2Fresults%2Frace%2F813

S odstupem času tedy závod hodnotím pozitivně. Je třeba se však poučit z taktických chyb, které se v takto rychlém závodě násobí.

Měl to být pro mě letos poslední závod sezóny, cítím se ale překvapivě dobře a mám navíc pocit, že se chci ještě trošku potrestat! ;) K tomu mi jistě náramně poslouží příští sobotu závod Koutyman. Držte tedy všichni palce, ať to přečkám ve zdraví…

Na závěr gratuluji všem, co byli v sobotu lepší a také všem ostatním, neboť možnost sportovat v krásném prostředí a bojovat proti skvělým lidem je samo o sobě vítězstvím! J

F.