S Terkou prostě rádi závodíme, nijak nás neláká urputně ladit na jeden až tři vrcholy za sezónu. Zbytečně se z toho nervovat a doufat, že třeba před nějakým veledůležitým závodem nechytneme rýmičku… víme, že to není úplně zcela podle všemožných příruček o vytrvalostním tréninku, ale což, profíci nejsme a radost nám to dělá! A votom to je… ;) Úvodem jsme se tedy naladili na to, co vás v následujících (snad ne mnoha) řádcích čeká. Ano, zkusím vám, v co největší stručnosti, nastínit, jak jsme si užili poslední tři týdny. Jdeme na to… Třítýdenní pohádka začíná v pěkném moravském městě, a sice v Brně. Zde se pod taktovkou zkušených organizátorů konal vysoce prestižní závod MČR v OH triatlonu (hákový, pro celkové pořadí). O co byl závod slabší, co se počtu závodníků týče, o to bylo startovní pole kvalitnější. Na start se postavili dva účastníci OH, Vendula Frintová a Jan Čelůstka. Pro nás to byla čest a velká výzva se s nimi na start také postavit. Někdo se může ptát proč! Je to prosté, pro nás je olympijský triatlon stále tím nejprestižnějším závodem, pokud se to zkombinuje s republikovým šampionátem, je pro nás logické, že se jedná o něco speciálního… avšak speciální tento závod byl i z jiného důvodu! Organizátoři se (podle nás poněkud nešťastně, i když rozumíme jejich argumentům) rozhodli o udržení pravidla tzv. lapování. Jde o to, že závodník musí odstoupit ze závodu v případě, že je dojet prvním závodníkem během cyklistické části o celý jeden okruh (6km). Z tohoto důvodu se na start postavilo tak málo závodníků. My s Terkou jsme věděli, že naše případná diskvalifikace bude dost na hraně. A měli jsme pravdu! Do závodu jsme tedy šli s jasnými ambicemi – DOKONČIT! A to se nám nakonec opravdu povedlo. Museli jsme oba podat heroické výkony především v prvních dvou částech triatlonu. O vypětí, které jsme museli podstoupit, svědčí následující fotka. ;) Se závodem jsme tedy nakonec byli spokojeni, Terka obsadila v republikovém šampionátu 3. místo, já s 11. místem skončil jen o 3 vteřiny za vysněnou TOP10. Oba jsme podali výkony, na které máme, možná i trochu lepší! ;) Výsledky Dalším závodem byl Czechman, obecně považovaný za nejprestižnější závod u nás (700 lidí na startu). Letos navíc okořeněný tím, že byl zároveň republikovým šampionátem ve středním triatlonu. Konkurence se sešla skvělá, porvat se s ní přijel ale zatím pouze Fanda, Terka má na delší závody ještě čas! ;) Šel jsem do závodu s číslem 15, a tedy jako poslední v nasazené elitní vlně. Cíle byly tedy jasné, obhajoba mého startovního čísla a vylepšení loňské 21. příčky. Jak to tak v triatlonu bývá, vše začalo plaváním. Taktika byla jasná, najít si dobré nohy a plavat za nimi. Vybírat jsem mohl z celé škály různě rychlých nohou, nakonec zvítězily ty Davida Procházky. Díky tedy Davidovi, že mě bezpečně dotáhl až do cíle plavecké části, v dobrém čase okolo 29 minut. Po vodní lázni jsem figuroval na uspokojivém 29. místě. To, že jsem byl s plaveckým výkonem spokojen, svědčí i fakt, že jsem na kolo naskakoval bok po boku s ikonou českého triatlonu, Petrem Vabrouškem. Bohužel to byl poslední okamžik, co jsem Petra v závodě viděl… První kilometry cyklistické části jsem se zděšením sledoval, jak mi Petr rychle ujíždí, stihl jsem ještě tak pětkrát zkontrolovat, zda nemám zaseknutou zadní brzdu, než mi zmizel nadobro. No nic, jelo se dál, budou další závodníci, se kterými bych mohl jet. A bohužel moc nebyli, tedy byli, ale moje nohy nefungovaly, jak měly. Větrnou cyklistickou částí jsem se protrápil až do konce a propadl se na nějaké 60. místo. Triatlon se ale naštěstí skládá ze tří sportů a ten poslední bývá pro mě často nejradostnější… I když o nějakém extrémním štěstí nemůže být vůbec řeč. Běh bolel asi jako nikdy předtím. Po závodě jsem slýchal poznámky, že je jasné, že takto běžím, když se šetřím na kole. Opak je u mě ale pravdou, já se na kole nešetřím, dávám si jako všichni ostatní, od 60. km obvykle chytám křeče a od 80. km mívám žaludeční problémy. Ostatně jako každý druhý. Po seskoku zpravidla chytnu křeče do obou stehen a kačeřím stylem se dobelhávám k botám. V hlavě mám většinou především naštvání, které vzápětí vystřídá velké odhodlání. A tak jsem také ten den vyběhl vstříc posledním 21 km. Při běhu většinou počítám a tentokrát jsem rozjel matematické propočty na plné obrátky. Kolik musím běžet, kolikátý jsem, kolik ztrácím na 40., 30., 20. flek. Co všechno vzít na občerstvovačce apod. Nekonečné propočty mě udržují ve stavu maximálního transu a soustředění, které mojí hlavu odprostí od plíživé bolesti a chuti jít raději do kiosku na klobásu… První 3 km zvládám pod 11 minut, jasné, opět jsem to přepálil. Snažím se tedy brzdit a tempo ustálit okolo 4/km. To se mi daří od 5. km. Následujících 10 km zvládám lehce pod 40 minut, čeká mě ale ještě nejtěžší část. Zde mám ale o další motivaci postaráno, jsem zhruba na průběžné 30. pozici! TOP20 dám! Musím, i kdybych měl vypustit duši… Sice ke konci lehce zpomaluji, ale bojuji dál, dostávám se do první 20 a dokonce mám na dohled medaili v AG. Síly ale chybí a nakonec dobíhám ve 4. nejrychlejším čase dne na 18. místě celkově, 15. místě v rámci MČR a na 4. místě v kategorii v rámci MČR. V cíli mám opravdovou radost, plácnu si s Tomem a složím se někde v koutu. Až po nějaké delší době přemýšlím o tom, co mi vlastně chybí do TOP10. Plavání ani běh to určitě není, úkol tedy bude znít jasně – zlepšit (markantně) cyklistickou výkonnost. Výsledky Týden na to již stojím i s Terkou na startu třetího šampionátu ve třech týdnech. V depu mám zaparkované nové kolo (díky moc TRIEXPERTU) a skáču do vody s jasným cílem – TOP10 a bedna v AG. Terka chce také medaili a hlavně získat co nejvíce bodů do ČP. Plaveme oba obstojně, mně se dokonce povede vylézt na 15. místě. Pecka! Terka plave jen lehce pomaleji a drží si průběžnou 7. příčku. Depo oba zvládáme dobře a vyrážíme vstříc náročné cyklistice. Cíle zde mám jasné, jet naplno, využít potenciálu nového stroje a na nic se nešetřit. Daří se mi to, jedu dobře, pořád jen někoho předjíždím (pravda, i hodně lidí o kolo zpět) a po dlouhé době si cyklistiku opravdu užívám. Výsledný čas je dobrý a posun na průběžnou 13. příčku fajn. Terka navzdory absenci naježděných kilometrů cyklistiku také zvládá dobře a jen mírně se propadá, stále však drží TOP10. Běh pak byl v našem pojetí poněkud rozdílný. Zatímco mně se povedlo posunout ještě o další dvě příčky a finišovat v 6. nejrychlejším běžeckém čase dne na celkovém 11. místě a 3. místě v kategorii, Terka se bohužel propadá. Zkouškové období a nedostatek tréninky se bohužel u Terky většinou nejvíce projevuje právě v běhu. Sice bojuje, co jí síly stačí a ani na chvíli nepovolí v úsilí, i tak to ale stačí pouze na 13. místo celkově. V kategorii ale také stane na bedně, neboť je vyhlašovaná jako 2. nejrychlejší závodnice ve své kategorii. Výsledky Navíc nám pár dní po závodě přistává do mailu zpráva, že jsme se nominovali na ME v AG. Já pojedu jednak ME v Tartu (OH nehák) a poté společně s Terkou absolvuji i ME v Glasgow (Sprint). To vše opět během 3 týdnů v létě! ;) Třítýdenní závodění ještě zakončujeme nedělními štafetami, které jsou po delší době opět zařazeny do ČP. Je to zároveň MČR týmů a oba se svými štafetami bojujeme o každou příčku. Terka s Trikáčema vybojuje 9. místo na MČR, já společně s Honzou a Lůcou staneme na stupních vítězů na druhém místě v kategorii OPEN. Byly to tedy 3 super nabité týdny, které nás bavily! No a votom to je! ;)
F+T
0 Comments
Leave a Reply. |
AuthorČastěji píše Fanda, Terka kontroluje chyby ;)... Archives
March 2020
Categories |