Letos se to sešlo tak, že jsme se s Terkou museli rozdělit. Já odjel na MČR v půlmaratonu do Pardubic, Terka si střihla republikový šampionát v aquatlonu v Jablonci. A úkol ten zněl jasně: Za žádnou cenu se nevzdat a bojovat o co nejlepší umístění a čas! MČR v aquatlonu Jablonec n. N. V Jablonci se sešla naše elita v aquatlonu, takže pro Terku nebylo snadné se více prosadit. Hlavním cílem tedy letos bylo co nejrychleji zaplavat a pak dát vše do běhu! ;) Terka bojovala a po solidním plavání (5:51), kdy držela medailové pozice, se během těžké běžecké části propadla na konečné 6. místo. Běh letos bohužel neprobíhal kontaktně na dráze jako v minulých letech, ale v těžkém terénu a Gundersenovou metodou, což Terce sedí o dost méně. I tak ale bojovala, co to šlo a svojí část našeho společného úkolu splnila se ctí. MČR v půlmaratonu Pardubice Na závod jsem vyrazil společně se švagrem a dvěma synovci. Fan(da)club tak byl zajištěn, forma vyladěná a chuť porvat se o co nejlepší umístění - ideálně v TOP20 - a o osobní rekord VELKÁ! ;) Můj osobní rekord do tohoto závodu měl hodnotu 1:13:58 a byl již celkem vousatý, tento čas jsem zaběhl v Praze v roce 2015. Tomu odpovídá průměrné tempo 3:30/km, takže jsem měl usnadněné počítání mezičasů. Avšak opak byl nakonec pravdou... Do závodu jsem šel tedy s taktikou hlavně to tentokrát nepřepálit (jako loni) a začít raději zezadu v tempu 3:35/km a postupně zrychlovat. Navíc jsem letos nechtěl ze začátku vůbec řešit nějaké pořadí. Domluvil jsem se na spolupráci s tréninkovým parťákem Jirkou a čekali jsme, že se kolem nás vytvoří i solidní skupina běžců, kteří nám pomohou s tempem. To je také velké plus pardubického závodu oproti podnikům Runczech, kde je velmi obtížné kolem mojí výkonnosti najít větší skupinku. Několikrát se mi například v Praze stávalo, že jsem běžel na čas 1:14 velkou část závodu sám. Keňani za horizontem, TOP Češi viditelní jen dalekohledem ve společnosti s Keňankami, a za mnou skupina běžců 1:16+. Zde je to jiné, na jakékoliv výkonnosti od 1:05 do 1:30 si každý běžec najde nějakou skupinku a jsou tu béčkové Keňanky... ;) Před závodem jsme si s Jirkou řekli předpokládané mezičasy: 5 km - 17:45, 10 km - 35:15, 15 km - 52:30, 20 km - 1:09:45 a finiš na MAX. Většinou pak na velkých závodech kontroluji tempo průběžně podle toho, jak mi pípají hodinky a jednou za 5 kilometrů řeším mezičas dle oficiálních kilometrovníků podél trati. Každý, kdo ví, jak oficiální měření probíhá (já byl jednoho takového měření součástí), si uvědomuje, že si běžci vždy něco málo oproti změřené vzdálenosti naběhnou. Abychom se přesně shodovali s certifikovanou tratí, museli bychom střihat zatáčky těsně u zábran a u zdí. Stačí, když každou zatáčku běžec proběhne třeba jen půl metru od hrazení a metry naskakují, to je prostě matematika. A nakonec matematika byla to, co mě v tomto závodě trošku zradilo... a to z ní mám státnice! :D Plánu jsem se tedy držel dle sil a okolností dobře. První pětka dle kilometrovníku za 17:46 (dle hodinek za 17:37), tepy pod ANP, je tam rezerva. Běžíme s Jirkou, usazujeme se v početné skupině možná až 20 lidí a nemusíme skoro tahat tempo. V protivětru se ale klukům přestává chtít tahat, tak jdu dopředu a držím konstantní tempo 3:30. Po chvíli koukám, že jsme pouze tři. Co dál? Nechám se vystřídat, 30 vteřin oddechnu a vezmu za to. 2 km běžím rychleji a dotahuji skupinu, kde jsou Keňanky a třeba i Filip Vabroušek. Tempo je pro mě ideální, risk a vynaložené síly se vyplácí a začíná spolupráce s novou bandou... na metě 10 km jsem v čase 35:07 (rozdíl dle hodinek podobný jako na pětce - 8s - 34:59). Tepy na hranici ANP - vše podle plánu! Přichází 3. čtvrtina závodu, kde již nyní vím, že přicházím o osobák. Zbytečně ještě šetřím síly nechávám tahat tempo nové kolegy ve skupině, Filipovi nejdou hodinky, tak mu říkám každý kilák a uvědomuji si, že pomalu ale jistě zpomalujeme. Zaznamenám pár nenápadných kiláků za 3:33 až 3:36 a to je nakonec klíčové. Na 14. km se s Filipem pouštíme do tahání tempa a společně s dalšími dvěma borci se oddělujeme od skupiny. Na 15. km jsme v čase 52:50, 3. pětka za 17:43, dle hodinek čas 52:35 a těchto 15 vteřin je nakonec nepřekonatelný rozdíl. I tak ale nic nevzdáváme, hecujeme se, sdílíme gel, střídáme, makáme jak šrouby. Nikdo netaktizuje, super spolupráce! Mosty jsou ale dlouhé, tempo okolo 3:25 nám dává naději, ale zde každá vteřina je drahá. Navíc sil ubývá. U trenéra Kervyho slyším mezičas na 20 km, pouze slyším, již nic nevidím, čas 1:10:17 (hodinky píply mezičas 1:09:57, to je ale virtuální svět, realita je jiná). Fíla jen chce vědět, až bude poslední kilák. Zahlásíme ho a už ho nevidíme! :D Já to ještě zkouším, ale vím, že bych musel dát poslední kilák za 3:10. Nakonec to zvládám za 3:15 a ve finiši si dám testosteronový souboj s parťákem ze skupiny. O tisícíny prohrávám, ale jsem v cíli, přesně na 20. místě. Ofiko "real time" 1:14:01. 3 vteřiny za osobákem! Po závodě ale převládá spokojenost s horko sladkou příchutí. 3 vteřiny je sice málo a osobák by tomuto výkonu slušel, ale důležitější pro mě bylo, že jsem dokázal prodat formu a velkou porci naběhaných kilometrů přes zimu. Forma je skvělá a hlavní závody teprve přijdou. Pořád jsem hlavně triatlonista a z těch jsme byl v Pardubicích první! ;) Hodinky nakonec hlásí 2. nejlepší půlmaraton za 1:13:34 v tempu 3:29. Oficialní výsledky pak tempo 3:30 a 1:14:01. Nakonec rozdíl 27 vteřin a 140 metrů. Příště prostě více řezat zatáčky! :D Strava: https://www.strava.com/activities/2286501624 Výsledky (gun times): https://online.atletika.cz/vysledky/36405 Na závěr bych chtěl poděkovat skvělému fanklubu, závodníkům za pěkný závod, trenérům za skvělou přípravu a především firmě Globus za dodání produktů k podpoře regenerace po závodě: 4 vepřových buřtů a 5 piv (Kozel, Braník a Gambrinus). Den po závodě už zase můžu skákat přes kaluže! ;)
0 Comments
Leave a Reply. |
AuthorČastěji píše Fanda, Terka kontroluje chyby ;)... Archives
March 2020
Categories |