Jako takovou sladko-kyselou tečku (mezi oči) na závěr sezóny jsem si vybral svojí premiéru na maratonské trati. Že to byla premiéra nadmíru úspěšná se dočtete v následujícím článku... ;) Nápad vznikl asi dva měsíce před akcí, kdy jsem pomýšlel na to, že se pokusím na konci sezóny posunout svoje půlmaratonské maximum. Naposledy se mi to jen těsně nepovedlo na MČR v Pardubicích, tak jsem si řekl, že bych reparát mohl složit nedaleko odsud, v Hradci Králové. Běžecky jsem se letos na konci sezóny cítil opravdu skvěle a věřil jsem v úspěch. Při registraci jsem ale zjistil, že se najednou běží i maraton, koukl jsem tedy na výsledky obou tratí jak na půlce, tak na celé trati z minulých ročníků a zjistil jsem, že daleko větší šanci na kvalitní umístění budu mít na maratonu. Čert to vem, že jsem ho ještě nikdy neběžel, při nejhorší si to budu moci alespoň odškrtnout a pokud se dostanu do cíle, osobák je jistý... ihned jsem se tedy přihlásil na maraton a pro jistotu to také okamžitě zaplatil, nebylo cesty zpět. ;) Na samotný závod jsem se nijak speciálně nepřipravoval, jen jsem si dal tři testovací tréninky, abych tušil, jaké tempo je reálné a šel jsme do toho s vědomím, že nějaká aerobní kapacita tam po náročné triatlonové sezóně zůstala. Navíc plánované tempo 3:55/km, které mi z tréninků vypadlo, se mi nezdálo nikterak závratné a věděl jsem, že to bude hlavně o hlavě. Na závod jsem tak dorazil v dobrém rozpoložení společně s kamarádem Honzou, kterého čekala premiéra v půlce. Oba jsme věřili, že nás úsměv po závodě nepřejde. Na startovní čáru jsem se postavil bok po boku s přibližně pěti největšími kandidáty na přední pozice, které jsem si vygooglil a věděl jsem, že dokáží běžet na cílový čas 2:40. Můj cíl byl čas 2:45, 5. místo celkově a 3. místo v kategorii, takže teoreticky "pouze" stačilo si kluky nenechat úplně utéci a využít jejich maratonských zkušeností. Po startu se přesně stalo, s čím jsem počítal, utrhla se nás skupinka nějakých 6 až 7 běžců a začali jsme se zbytku pole pomalu vzdalovat. Já se nikam nehnal, jen jsem akceptoval tempo kluků, které mi v tu chvíli přišlo jako ideální. Po rychlejším úvodu jsme se ustálili na tempu okolo 3:50/km a mně se běželo výborně. Takto to šlo bez problémů celý náběh na okruh (cca 5,5 km), poté kluci lehce přidali na 3:45/km a skupinka se začala lehce dělit. Já se cítil stále dobře, jen tepy už tak optimisticky nevypadaly. I tak jsem se kluků bez problémů držel dalších 10 km. Na metě 16. km jsme byli přesně po 1 hodině, to bylo přibližně ve chvíli, kdy jsme dokončovali první ze tří okruhů dlouhých přibližně 10,5 km. V tu chvíli se mi ještě běželo dobře a když by to byl závod na 2 hodiny, tak bych kluky určitě nepustil. Na půlmaratonu jsem ale vyměkl a raději si z tempa vystoupil. Spolu se mnou se od skupiny oddělil i David Pecina, takže jsem alespoň nemusel udávat tempo. David běžel skvěle a lehké zpomalení o cca 5 vteřin na kilák se mi za jeho zády zdálo opět snesitelné. Bohužel ale na něho po chvíli přišly střevní problémy a byl nucen si na chvíli odskočit. Zůstal jsem v tom tedy pro tuto chvíli sám. Ihned jsem zpomalil na celkové plánované tempo 3:55/km, ve kterém jsem se cítil ještě pořád solidně. Půlmaratonem jsem proběhl za nějakých 1:20:30 na 4. pozici. Za chvíli mě ale dotáhla dvojice: Pavel Kovařík a David Štangler. Kluci běželi opět tempem pod 3:50 a tak jsem lehce zariskoval a připojil se k nim. Tepovka v tu chvíli znovu vylétla na hranici ANP, ale nechtělo se mi skvěle běžícího Pavla pouštět, řekl jsme si, že každý kilometr, co se ho udržím se bude hodit. Po pár minutách jsem se zmátořil a již pouze s Pavlem jsem začal spolupracovat. V tu chvíli jsme dokončovali 2. okruh a na trati se začali objevovat závodníci z půlmaratonu. Byl to chvíli docela zmatek a nebyl jsem z toho úplně nadšený. Kličkování a drobné zrychlování a zpomalování nejsou zrovna tím, co by bylo pro maratonský výkon ideální. Nicméně jsem se stále snažil střídat a v tu chvíli jsem ještě pořád běžel tempem pod 3:50, cílový čas 2:40 se tak na nějakém 30. km zdál být stále reálným. Přišla ale očekávaná maratonská zeď... Nebyla to úplně ta pravá zeď, o které se tak často mluví, spíš taková středně velká zídka. Nicméně mi Pavlovo tempo přestalo chutnat a já začal kalkulovat, co dál. V ten okamžik jsem cca 200 metrů před námi zahlédl vodiče na půlmaraton s cedulkou "1:30". Zrodil se mi tak v hlavě následující plán: "Pavla už moc dlouho neudržím a sám běžet nechci, nechám se tak dotáhnout k vodiči na 1:30 a poběžím s ním. I když bych totiž pouze udržel jeho tempo, tak jsem v cíli pod 2:45, neboť půlmaratonci startovali přesně 1:15 po nás..." Vodičem byl navíc takový správný patron, neboť všechny okolo neskutečně povzbuzoval. Okolo něj běželo zhruba 30 běžců. Já se tedy začlenil nenápadně do skupinky a přizpůsobil se jejich tempu okolo 4:10/km. Ve skupině mi to opět začalo solidně utíkat a já cítil, že toto je přesně to, co jsem potřeboval. Pořád totiž lepší nyní zpomalit na 4:10, než poslední pětku se projít pěšky. Po zhruba 2 hodinách běhu jsem do sebe nacpal v pořadí již třetí gel a makal dál. I tak se mi ale toto tempo začalo pomalu zajídat a já jen postupně přešel do módu "survival". Na nějakém 34. km mě předběhl skvěle běžící David P., který si mě asi ani ve skupince nevšiml. Já ho v tu chvíli ale vůbec neřešil, měl jsem jiné starosti... Začínal jsem totiž pociťovat náznaky křečí, které mě v poslední době hodně limitují. Naštěstí jsem ale měl v záloze jednu Enervit tabletu proti křečím, která na chvíli pomohla. Mezitím jsem zahlédl jedno z maratonců, jak se propadá za naši skupinu, byl jsem tedy v tu chvíli celkově na 5. místě a 3. v kategorii, o motivaci jsem měl opět postaráno. Když jsme doběhli poslední okruh, čekal nás už "pouze" doběh do cíle (nějakých 5,5 km). Skupinka okolo vodiče se začala trhat a bylo vidět, že krizí neprocházím pouze já. Cítil jsem sounáležitost s běžci okolo a snažil se využít tempa ostatních. Hodně mi to pomohlo, abych překlenul další 3 km plné bolesti. Na metě 40. km ale opět dorazily křeče a já musel zpomalit na nějakých 4:30/km, abych neriskoval zastavení. Na posledních kilometrech jsem zažíval asi to pravé maratonské peklo, ale těchto 9 minut dřiny se dalo již nějak přežít. V závěru na všechny ještě čekal zákeřný 100 metrový prudký kopec do cílové brány, již jsem na křeče kašlal a běžel, co to dá. Cílovou bránou jsem tedy proběhl společně s vodičem v čase 2:44:31 na celkovém 5. místě a 3. místě v kategorii. V cíli jsem tak byl nakonec spokojený, splnil jsem přesně to, s čím jsem do závodu šel, i když cesta byla poněkud trnitější, než jsem čekal. O to větší jsem měl ale nakonec radost z předvedeného výkonu. Posuďte sami, moje mezičasy byly následující: desítky - 37:27 / 37:22 / 38:34 / 41:16, půlmaratony - 1:20:30 / 1:24:01. Takže krize samozřejmě přišla, ale zpomalení nebylo zase tak hrozné. ;) V cíli jsem následně počkal na Honzu, který si také splnil cíl a dal to pod 1:40. Oba jsme pak po závodě zažili to pravé peklo, ale nakonec jsme se nějak domů dostali.. ;) velké díky tedy patří Honzovi, který to celé se mnou absolvoval - ve dvou se to lépe táhne! Moc ještě děkuji mojí skvělé podpoře podél trati, přišel jsem si jako na domácím závodě, jste skvělí! :-*
0 Comments
Leave a Reply. |
AuthorČastěji píše Fanda, Terka kontroluje chyby ;)... Archives
March 2020
Categories |